Klub

HISTORIE RAPOTICKÉ KOPANÉ

Kopaná v Rapoticích se hrála dávno před založením Horáckého sportovního klubu. Už kolem třicátých let byla na vesnici velmi populární a nebylo snad chlapce, který by neokusil kouzlo koženého míče a nechtěl se stát Pláničkou, Pučem nebo Silným. V Rapoticích to ale bylo těžší. Nebylo zde hřiště a mladí nadšenci s míčem byli z obecního pastviska vyháněni. Byli odkázáni na milostivý souhlas některého sedláka, který na podzim dovolil hrát na jeho louce. Ovšem jen dva nebo tři zápasy, jinak byla louka příliš rozdupána a musela se uvést do původního stavu.

I za těchto svízelných podmínek vznikl Sportovní klub, ale nebyl zařazen do mistrovských zápasů proto, že neměl vlastní hřiště. A tak se hrávalo většinou přátelsky a venku. Na trénování byl vyhrazen malý plácek s jednou brankou v lese u nádraží. Zde bylo živo téměř denně a tak se nelze divit, že výkonnost rapotických fotbalistů byla celkem slušná a jejich zelený dres na okolních hřištích byl v náležité úctě.

Velké nadšení pro kopanou bylo přerušeno havárií autobusu ve Spáleném k přátelskému utkání do Mohelna – převrátil se. Naštěstí se nikomu nic vážnějšího nestalo a odneslo to nadšení pro hru, tím zanikl SK Rapotice v roce 1932.

Kopané bylo na několik let v Rapoticích  odzvoněno. Teprve až v roce 1939, tedy po osmi letech, se začalo znovu. To přišel do vsi nový řídící učitel Beran a jeho syn Svaťa byl výborným fotbalistou.

Hrál za OSK Třebíč. Jeho nadšení a zápal pro kopanou se velmi lehce přeneslo na ostatní kluky, kterých byla plná ves. Několik bratrovražedných utkání Dědina versus Nádraží a nové mužstvo Rapotic bylo na světě. Znovu se hrála jen přátelská utkání na hřištích soupeřů, poněvadž  doma hřiště stále nebylo a tak na hřištích v okolí museli hráči i diváci vzít na vědomí, že se kopaná v Rapoticích probudila a že to kluci hrají opravdu hezky a dobře.

Rok 1942 se pro rapotické fotbalisty stal rozhodujícím. Jednak si na dlouhodobé soutěži neregistrovaných týmů Náměšťska ověřili svou výkonnost a dále se dověděli že obec bude kácet les u nádraží, kde by se bez velkých nákladů dalo zbudovat ideální hřiště. Byla to situace pro založení klubu více než příznivá. Myšlenky se chopili ti největší nadšenci. Dal se dohromady přípravný výbor, sehnaly se stanovy, vymyslel se název Horácký Sportovní klub a poslala se žádost o povolení fotbalové činnosti na okres.

Na jaře 1943 se začalo se stavbou hřiště a nový klub se přihlásil za člena fotbalového svazu. Byl přijat a zařazen do Bradovy západomoravské župy s tím, že mu bude povolena spolková činnost. To se stalo výměrem okresního hejtmanství te dne 19. srpna 1943, kterým se dával souhlas k uspořádání valné hromady 27. srpna 1943.

Prvním předsedou byl zvolen Štěpán Skrutek, obchodník. Tak konečně je v Rapoticích zase Sportovní klub a má dokonce hřiště! Radost z toho mezi mládeží byla veliká. Hřiště bylo v permanenci skoro každý den.

U Štěpána Skrutka byl ťed  hlavní stan fotbalistů. Každý den večer se sešla parta kluků a debatovalo se co by se mělo udělat a zařídit. Materiální zásobování bez lístků vedl pan Skrutek a nepotřeboval na to ani peníze. Jak to dělal ví sám Bůh, ale hlavně, že vše co bylo potřeba bylo v krátké době k dispozici.

Ale hlavním bodem těchto debat bylo, jak se to v neděli hrálo a jak se to na hřišti soupeře bude hrát, že Franta nesmí kličkovat, ale hned přihrávat, Vašek střílet atd. Debaty byly někdy dost bouřlivé, ale nejlepší bylo, že se nikdo necítil dotčen a každý výtku přijal tak, jak byla myšlena. Jeden druhému nezáviděli úspěch a byli si vědomi že den má pokaždé někdo jiný. Zkrátka parta k pohledání pro kterou heslo jeden za všechny a všichni za jednoho nebylo jen otřepanou frází.

Když zahájil klub oficiálně svoji činnost, vrátili se hráči, kteří hráli ve Zbaslavi, Vys. Popovicích, Březníku, Náměšti a Moravské Slavii Brno a také někteří hráči z okolí přišli do oddílu.

Mužstvo bylo zařazeno do okrsku Náměšť, kde působily kluby: SK Náměšť, SK Kralice, DSK Příbram, SK Moravská Slavia Březník, VK Popovice, HSK Rapotice, SK Německé Knínice, SK Zbraslav, SK Zakřany a SK Velká Bíteš.

Po podzimní části zkončilo mužstvo na osmém místě.

V roce 1944 bylo již úspěšnější v jarní části a skončilo na třetím místě. Jarní část se v roce 1945 nehrála. Kvůli postupu fronty byla branná povinnost na kopání zákopů. Německé oddíly ustupovaly od Brna i Ivančic a na rozcestí byly časté hádky kdo z nich má mít přednost. V koloně vojáků od Ivančic v místech dnešní Thermony, byl z lesa partyzány zastřelen německý voják a velitel v Nádražní ulici chytnou tři chlapce, 19, 20, 20 roků a na Jandově zahradě je zastřelí v domnění že jsou to partyzáni. Dalších 17 mužů od popravy zachrání německý zběh, sloužící na hlásce u pyramidy. Dokonce klekl před německým velitelem s přísahou že je zná a že to nejsou partyzáni.

V letech po válce bylo mužstvo oslabeno odchodem hráčů na vojnu, ale i přesto se okrsek vyhrálo a postoupilo do tehdejší 2. třídy Ivančického okrsku kde hráli Řeznovice, Dolní Kounice, Zbraslav, Ořechov, SK Rosice, Moravský Krumlov, Prštice, Němčice, Zakřany, Padochov a obsadili druhé místo.

V roce 1949 došlo ke sjednocení tělesné výchovy a sportu v jednotnou organizaci Sokol a došlo též k reorganizaci soutěží. 2. třída byla změněna na 3. třídu. V nejsilnějším Ivančickém okrsku působila tato mužstva: Oslavany, Rapotice, Ořechov, Žebětín, Troubsko, Střelice, Padochov, Veverské Knínice, Viktoria Brno, Moravský Krumlov, Řeznovice, Zakřany, Němčice a Zbraslav. V té patřil oddíl mezi nejlepší -  24  12  4  8   78:70. Současně hrával i dorost. V roce 1952 byla soutěž pozměněna a hrála se jako přebor okresu Velká Bíteš. 21 10 3 8 58:48. Soutěž hrála tato mužstva: Březník, Rapotice, Velká Bíteš, Zbraslav, Kralice, Náměšť, Osová Bitýška, RH Velká Bíteš a Mohelno. 1953 – 20 13 2 5  76:43, nejlepší střelec Miroslav Nabytý – 18 branek.

1954 – 21 14 3 4  79:48, nejlepší střelec Jiří Vognar – 18 branek.

V tomto roce náhle zemřel bývalý předseda Štěpán Skrutek.

1955 – tento rok se vyznačoval mimořádnou pohotovostí v útoku – 24 14 3 6  109:56.

V roce 1956 odešel na vojnu Jiří Vognar – 39 gólů a Miloš Hájek do Zbrojovky Brno, což se projevilo na výkonech v dalších letech, ale ve druhé třídě se mužstvo udrželo. V roce 1959 postihla oddíl nehoda dvou hráčů. Při předjíždění traktoru na motocyklu se zranil B. Široký, velký talent, na noze jež mu musela býti v koleni odebrána a Josef Kryštof. Po úraze na noze se druhý jmenovaný vrátil ke kopané po delším čase.

Rok 1960, oddíl byl zařazen do přeboru okresu Třebíč a vedl si velice dobře 33 16 6 11  101:85. Nejlepší střelec Josef Kryštof vsítil 22 branek. Sestava byla následující: Filipek, Břoušek J., Vognar B., Nabytý J., Tomek, Matoušek Jan, Nevřivý Jaroslav, Kolařík, Nabytý M., Kryštof J., Liška J., - Pelikán, Suchyňa, Břoušek Jiří, Hájek R.

I v dalších letech se hrálo ve středu tabulky. V roce 1962 to bylo třetí místo, 29 16 1 12  89:60, nejlepší střelec O. Prokop – 24 branek, druhý Kryštof 23 branek.

A tak bylo dovršeno 20 let trvání oddílu kopané v obci. Nebylo to nic lehkého a pro pokladnu, poněvadž obec je na okraji východní části okresu a k zápasům to má daleko. Přesto si však drželo svůj standart, patřilo k nejlepším, také k nejslušnějším a pokorným mužstvům, když soutěž slušnosti několikrát vyhrálo.