Rozhovor s trenérem Šmardou před startem jara

Nový trenér, Zdeněk Šmarda, přišel do našeho klubu po podzimu, kdy převzal tým po dočasném kouči Karlu Kovaříkovi.

V obsáhlém rozhovoru hovoří trenér Šmarda nejen o svých začátcích, přestupu do Rapotic či zimní přípravě, ale věnuje se také nadcházejícímu utkání s Vladislaví

Zdeňku, do Rapotic si přišel z Rosic, kde jsi působil u dorostu, bydlíš v Tetčicích a rovněž aktivně hraješ za Vysoké Popovice. Kde a kdy poprvé vyběhl malý Zdeněk Šmarda na fotbalový trávník?

To už je poměrně hodně dávno. Myslím, že fotbal jsem začal hrát ve věku přípravky, za mladší žáky mám již poměrně dosti vzpomínek. A samozřejmě v Rosicích. V Rosicích jsem od malička vyrůstal a do Tetčic se přestěhoval až v dospělosti. To aktivní hraní za Vysoké Popovice bych nezveličoval, jsem rád, že si čas od času mohu jít do dobrého kolektivu zahrát. Zaháním tím vnitřní nutkání, které se při sledování zápasu z lavičky pořád ozývá. Kdo má fotbal rád, ten si k němu cestu vždycky najde.

Jak si se dostal k trénování a jaké jsou tvé dosavadní trenérské zážitky a zkušenosti? Na jaké angažmá nejraději vzpomínáš?

Jak to obvykle bývá, tak hráč nejdříve hraje, sbírá zkušenosti a s nimi samozřejmě i věk. A právě s rostoucím věkem u mě došlo k transformaci z čistě hráčské role do pozice asistenta a trenéra. Jako hráč jsem působil různě po okolí, dokonce i jednu sezónu jsem si odehrál před cca 18 lety za Rapotice, ale srdečně jsem spjat se svým rodným městem.

Kdy poprvé jsi zaregistroval zájem Rapotic a jak složité bylo tvé rozhodování? Měl si nějaké reference na náš klub, případně jaké?

Jestli si dobře vzpomínám, tak to byl říjen loňského roku, kdy mě kontaktoval Tomáš Paulec, který je v Rapoticích na hostování a kterého jsem trénoval v Rosicích. Rozhodování nebylo jednoduché a to z několika důvodů. Zaprvé, zde byla otevřená varianta, zda nepřevezmu rosický dorost a tím splnit „povinnost“ vůči svému mateřskému klubu. Musím říci, že výrazně pomohlo, když mi Petr Čejka (manažer Rosic) dal v rozhodování volnou ruku. Ve druhé řadě bylo moje fotbalové okolí, které upozorňovalo na nepříznivé výsledky Rapotic v aktuální sezóně – že pokládám hlavu na špalek. A v neposlední řadě moje osobní nahlodání, že bych mohl konečně začít „normálně žít.“ Když se věnujete ustavičně fotbalu (či obecně jakémukoliv jinému sportu) dlouhodobě, tak víte, co to obnáší – neuvěřitelné množství stráveného času, který musíte někde brát. Dokud je to na úkor volného času, tak to není problém, horší je, když už to jde na úkor práce či až rodinných vztahů. Trenér těžko může říci „pánové, jedu na víkend s partnerkou na chatu, tak to dobře odehrajte.“

Nakonec asi rozhodla moje soutěživá povaha, kdy jsem to vzal jako profesní výzvu a chtěl si zkusit krizový management.

Při pohledu na tabulku se jeví situace mužstva jako velmi složitá. Jaký je tvůj pohled a jakou hrou se budeš chtít prezentovat?

Situace se skutečně růžovou nejeví, podzim se výsledkově nezdařil. Ale tím si hlavu nezatěžuji, důležité je, jak se mužstvo projeví v jarní části. Co určitě nepreferuji, tak defenzivní styl hry s vyčkáváním na brejk. Neříkám, že to není po taktické stránce na vybrané soupeře vhodné, ale budu se tomu snažit vyvarovat. Jestli a jak atraktivně budeme hrát, musí posoudit divák.

Co říkáš na stav hráčského kádru a pokud už si je stihl poznat, tak i na zázemí klubu?

Seznámení se s hráči bylo asi nejdůležitějším prvkem, protože pokud bych zde neviděl jistou kvalitu, nemělo by smysl ztrácet čas a v této chvíli by zde již byl na mém místě zřejmě někdo jiný. Kluci jako tým mají v této soutěži perspektivu, jen si to někteří z nich musí v hlavě srovnat a vnést do hry disciplínu. Také bylo nezbytné zapracovat na kondici, u které byly asi největší nedostatky. Zázemí mohu srovnat příkladem s rosickým, za kterým ovšem zaostává. Fotbal je vesměs bohulibá činnost a jako v každém sportu je závislá na sponzorských darech, takže si nelze stěžovat.

Máme za sebou dlouhou zimní pauzu, která byla vyplněna neoblíbenou zimní přípravou. Jaká podle tebe byla a co ti naznačily přípravné zápasy?

Slovo neoblíbená nevyznívá přívětivě. Zimní příprava bývá spojována hlavně s přípravou fyzické kondice a většinou asociuje čisté běhání. Mohu říci, že jsme na tréninku neabsolvovali žádné výběhy do terénu. Jsem přesvědčen, že kondici lze získat i atraktivnější formou.

Odehráli jsme několik přípravných zápasů. Pro mě nejvíce vypovídající byl až ten poslední se Šlapanicemi „A.“ Zaprvé, to bylo mužstvo papírově na naší úrovni a zadruhé, se poprvé hrálo na přírodní trávě. I když jsme se chyb nevyvarovali, tak s herním projevem jsem byl spokojen. Pokud by se na daný výkon navázalo, mělo by to být poznat i na vlastním umístění v jarní tabulce.

V sobotu přivítáme na svém hřišti v prvním mistrovském utkání Vladislav, která nás na podzim porazila 4:0. Postavení v tabulce naznačuje, že každý zápas bude důležitý. Jak ale vnímáš to, že to bude tvůj první v novém klubu?

Že něco bude poprvé nereflektuji. Více mě mrzí, že neznám mužstva z Vysočiny, neviděl jsem je hrát, a tedy budu muset reagovat na individuální kvality či nedostatky až v průběhu zápasu. Tady doufám, že mi kluci budou nápomocni. Samozřejmě by bylo velmi vhodné nejenom bodovat, ale rovnou říkám vyhrát. Teď ani nejde o body, ale o psychickou podporu mužstva. Ne nadarmo se říká, že první krok je důležitý.

Děkuji za zodpovězené otázky a přeji hodně štěstí.

Není zač, štěstí se více projeví na hřišti než na lavičce, tudíž já přeji hodně štěstí všem svým svěřencům…